Náhubek není trest, ale záchrana!

Člověk, jehož pes nikdy nepozřel sousto při procházce, nebo ho pozřel a "náhodou" nebylo otrávené, bude asi těžko chápat toto varování a možná ho i ignorovat. Ale právě pro takové lidi je tento článek určen - jako výstraha, neboť ti ostatní vědí, co to je - když se pes otráví a jednají preventivně.

Náhubek se může zdát jako jakýsi druh spoutanosti a člověk může snadno nabýt pocitu, že nošení košíku je poněkud zbytečné (zvláště pak u malých plemen) nebo že se s ním pes trápí a pokud je pes hodný a nekouše, pak náhubek nepotřebuje.

A zde vzniká zásadní chyba. Náhubek slouží samozdřejmě jako prevence proti pokousání, ale také (jak mnozí zapomínají) proti nechtěnému luxování odpadků a různých "dobrůtek" ze země.

Pokud pes cití potravu, a zvláště pak tu, kterou si někde venku sám najde, instinktivně ji musí ihned sežrat. Tento silný pud pochází z dob kdy byli psi divocí a o potravu byla nouze, psi museli lovit a to je velmi vyčerpávalo. Každé sousto navíc tudíž znamenalo obživu bez práce, za kterou se psi mezi sebou byli ochotni i porvat. Pes si tento instinkt, jako jeden z mnoha, ponechal až do dnešní doby a je to přirozený jev.

I když je to přirozený jev, neměl by zůstat bez trestu - jenže. Pokud spatříte svého psa puštěného z vodítka bez náhubku, jak kdesi něco žere, je zpravidla už pozdě. Fungovat může okřiknutí, kdy se poslušný pes lekne, uposlechne a odběhne od potravy, ale určitě už něco spolknul a jen tak to nevyplivne. V horším případě odběhně do uctivé vzdálenosti od Vás i s potravou a v klidu si ji dožere jinde. Opět je tohle přirozené chování, pes venku potravu přímo hltá a odbíhá i s ní pokud se blíží někdo, kdo by mu ji snad chtěl vzít. Pokud nakonec psa chytnete, už se nedopátráte toho co sežral ani kolik toho sežral a na trest je již dávno pozdě, protože činnost byla ukončena a pes neví za co je právě trestán. Při další procházce se to bude opakovat, protože pes si dobře zapamatoval, kde potravu našel a bude ji tam opět hledat.

Krajním řešením by se mohl stát elektrický obojek, avšak má to háček. Pokud pes bude pobíhat na volno a Vy ho uvidíte, že do sebe něco láduje, je na čase dát psovi elektrický šok a tím ho potrestat právě při činu. Pes si sice zapamatuje, že tohle dělat nemá, ale pokud nemáte psa komisaře Rexe, je pravděpodobné, že při další příležitosti, pes nepodlehne voňavému kuřecímu stehýnku nebo klobásce a pokud uvidí že ho zrovna upřeně nesledujete, zakousne se. Vzhledem k tomu, že traviči a odpůrci psů vědí, že hafan půjde právě po libovém masu než po granulích, zvolí jako návnadu právě ho. V lepším případě bude Váš pes pouze přiotráven a v tom druhém bude otráven - cesty zpět už není.

Z toho vyplývá, že jediným spolehlivým řešením proti těmto případům je náhubek. A je úplně jedno jestli máte dobrmana na volno nebo čivavu na flexi (je známo několik případů, kdy se pes otrávil i na flexi vodítku). Vesnice i sídliště jsou plné grázlů a hulvátů, kteří, ať už z jakéhokoli důvodu, úmyslně tráví naše psy. Pokud se nejedná o úmyslný čin (což jistě je otrávené kuře), ale pouze o hubení hlodavců a jiných škůdců (granule), pak je obvykle poblíž umístěno výstražné oznámení a je na Vás zdali si ho všimnete. Jisté ale je, že jedy mezi námi byli, jsou a vždy tady budou. Proto pokud máte svého psa rádi, o čemž nepochybuji, nedovolte, aby se něco takového stalo, a zamezte tomu patřičným náhubkem.