HISTORIE A PŮVOD KOKRŠPANĚLŮ

Anglický kokršpaněl (černý a oranžový bělouš)

Původ kokršpaněla je až do dnešní doby nejasný. Doloženy jsou zmínky o pradávném španělském slídícím psovi, který je pravděpodobně předkem všech dlouhosrstých loveckých plemen využívaných zejména k lovu ptáků. O místě, kde kokršpaněl vznikl, by se mohly psát legendy. Nejvěrohodnější je verze, že původní slídič chovaný k lovu ptáků a malé zvěře, skutečně vznikl na Iberském (Pyrenejském) poloostrově, odkud se díky Caesarovým invazím dostal do Anglie. Skutečnost, že španěl v Británii skutečně působil, dokládají mj. zmínky v dílech Geoffreye Chaucera (1342 – 1400) a Williama Shakespeara (1564 – 1616).

Pojmenování

Název „ENGLISH COCKER SPANIEL“ vznikl:

• podle země, ve které se vyvinul: ENGLAND,
• dále odvozením slova WOODCOCK, což znamená sluka (sluka lesní – pták, kterého psi lovili)
• a konečně od španělského pojmenování HISPANIA, což znamená Španělsko, tedy země, ve které byl vyšlechtěn předek všech těchto slídičů.

Jak psi pracovali

Španělé byli mimořádně univerzální. Pracovali jako přinašeči a lovci vodní zvěře, vyháněly ptáky z křoví přímo do spárů trénovaných jestřábů a sokolů, brodili se vysokou trávou a hustými porosty a naháněly zvěř do sítí lovců a myslivců. Psi byli neobvykle vytrvalými pomocníky při lovu ve ztíženém terénu a rovněž spolehlivými lovci ve vodě a bažinách.

Pracovitost a odolnost španělů se stala středem zájmu a následně dalšího rozvoje.

Španělé byli dlouhou dobu rozdělováni jen podle velikosti do tří kategorií (kokršpaněl, sussex španěl, špringršpaněl). Na vzhled psů se nedbalo a u štěňat bylo proto obtížné poznat, zdali z nich vyrostou španělé malí, střední nebo velcí. Výjimkou proto nebylo přeřazování dospělých psů do jiných kategorií.

Sussex španěl

Španělé „vodní a zemní“

S dobou a přibývajícími zkušenostmi lovců začalo kolem roku 1500 užší rozdělování vznikajících plemen na psy „vodní“ a „zemní“. Typickým zástupcem vodních plemen je dnes již vyhynulý anglický vodní křepelák. Vodní plemena se začala pomalu ubírat jiným směrem a linie dala vznik například retrívrům. Zemními plemeny byli kokršpanělé a větší špringršpanělé. Ani zemní plemena však svůj lovecký původ nezapřou a vodu dodnes bezmezně milují.

Ještě dlouhá léta se vznikající plemena od sebe rozlišují pouze hmotností a svým využitím. Vše se změnilo po nástupu palných zbraní v 17. století. Temperamentní a energičtí lovci se mění v uhlazené módní lovecké psy. Popularita španělů stoupá a nastartuje převrat v chovu. Vznikají nová plemena setrů a původní psi se od sebe začínají exteriérově odlišovat.

První pravý kokršpaněl

Rok vzniku kokršpaněla jako samostatného plemene můžeme reálně datovat na rok 1879. V tomto roce se v chovu Jamese Farrowa narodil černý pes Obo, který byl uznán jako první dobrý typ anglického kokršpaněla. Za předchůdce amerického kokršpaněla je považován Obo II., který se už tolik nepodobá původnímu španělovi.

OBO I.   a   OBO II.

Anglický kokršpaněl

Anglický Kennel Club ustálil vzhled kokršpaněla v roce 1892, jako předloha jim posloužil právě Obo.

Roku 1895 byl založen English Spaniel Club, který v roce 1901 zrušil pravidlo váhy a za důležitější prosadil samotný typ španěla.

V roce 1902 vznikl Cocker Spaniel Club, který tentýž rok vytvořil první anglický plemenný standard. Tento standard se do dnešní doby téměř nezměnil.

Kolem roku 1933 byly uznány různobarevné formy kokršpaněla. Konkrétně: jednobarevný a vícebarevný.

Kokršpaněl v Americe

Ať už v 17. století s přistěhovalci nebo až na konci 19. století z chovné stanice J. Farrova, kokršpanělé se dostali do Ameriky. Američané si plemeno velmi oblíbili a příbuzenským chovem docílili u kokršpaněla vysoký stupeň přešlechtění. „New Look“ - nový vzhled kokršpaněla byl poprvé předveden v roce 1883 na výstavě v Manchesteru ve státě New Hampshire a mezi lidmi vyvolal velký rozruch. Ve 30. letech 20. století se chov kokršpanělů rozdělil definitivně.

Americký kokršpaněl

V roce 1946 uznal americký Kennel Club nového kokršpaněla za samostatné plemeno.

Roku 1976 byl ze SRN americký kokršpaněl dovezen do Čech.

Americký kokršpaněl na výstavě (Ostrava, 2009)

Kokršpanělé dnes

Pro svou krásnou dlouhou srst a celkový elegantní exteriér se americký kokršpaněl stal klenotem výstav spíše než nepraktickým lovcem a slídičem. Anglický kokršpaněl je v myslivecké kynologii stále hojně využíván.

_{Autor: Lucie Kolaříková}